K dochucení polévek, omáček, pečiva, na maso, na brambory, drcený, mletý nebo celý, ano řeč bude o nejstarším a nejpoužívanějším koření v naší kuchyni, tedy o kmínu.
Do kuchyně a pro zdraví
Víte, že existují dva druhy kmínu? Je to kmín římský – cumin a kmín černý (luční), zvaný černucha. Liší se jak chutí, tak i vůní.
U nás nejčastěji používaným kmínem je kmín kořenný, neboli luční s latinským názvem Carum carvi. Tato dvouletá rostlina rostla už v době kamenné jako plevel ve Středním východě. Nyní se pěstuje snad v celé střední Evropě, ale také dalších státech. O jeho využití v kuchyni a léčitelství svědčí i nálezy kmínu v Egyptských pyramidách. Kmín dorůstá výšky až 80 centimetrů, vysazuje se na podzim, další rok v květnu až červnu kvete a zraje od července do srpna. Díky obsahu vonných silic má kmín typickou kořenitou vůni a chuť.
Použití kmínu
V kuchyni se používají sušená semena kmínu, která mají i léčivé účinky. Kmín totiž působí desinfekčně, proti parazitům, podporuje žaludeční šťávy a trávení, do jídel se přidává i kvůli nadýmání, pomáhá při bronchitidě. Podporuje tvorbu mateřského mléka. Všeho ovšem s mírou, při nadměrném užívání kmínu může totiž dojít i k poškození ledvin.
Mezi kořením má kmín své čestné místo. Používá se ke kořenění pečiva, ryb, pečeného masa, hub, ale také zelí či kapusty. Nepostradatelným pomocníkem je i při vaření brambor, kdy kmín neutralizuje škodlivý solamin. Skvělou rychlou pochoutkou jsou třeba smažené bedle na kmínu. Už jste někdy ochutnali kmínovou pálenku – kmínku? Ano, i zdravotní likér je možné z kmínu vyrobit.
Kmín skladujeme v suchu a chladnu, zabalený do uzavíratelných sáčků nebo dóz. Vyhýbáme se slunečnímu svitu. Koření pak ztrácí barvu, chuť i vůni.
Sdílejte článek s vašimi přáteli
