
Koření a bylinky využíváme snad ke každému vaření. Svatá dvojce pepř a sůl ve spojení s čerstvými či sušenými bylinkami jsou určitě zastoupeny i ve vaší kuchyni.
Jaké jsou další druhy koření či směsí? Bez čeho se naše kuchyň neobejde?
Chilli
Mletý římský kmín
Sladká paprika
Oregano
Kajenský pepř
Kari
Sušený česnek
Bobkový list
Mletá skořice
Mletý zázvor
Muškátový oříšek
Badyán
A co méně známé koření, se kterým uvaříme z našeho jídla delikatesu a dodáme mu šmrnc?
Ajowan – Biskupská tráva
Semena ajowanu jsou typické pro indickou kuchyni k ochucení kari pokrmů, čatní a pappadamu. Rostlina je úzce příbuzná kmínu. Pěstuje se tedy v Indii, Pakystánu a Egyptě. Ajowan se používá v kuchyni hlavně do luštěnin a jako koření na ryby nebo brambory. Jeho semena připravujeme na másle, aby se zvýraznila vůně a chuť podobná tymiánu.
Fenykl – Vlašský kopr
Původně je tato rostlina ze Středomoří, ale dnes už se pěstuje po celém světě. V kuchyni používáme především plod fenyklu (semena). Mají intenzivní vůni a nasládlou kořenitou chuť, podobnou chuti anýzu. Tmavě zelené listy fenyklu jsou skvělé do rybích pokrmů a polévek, používají se také ke kořenění chleba a pečiva, při výrobě cukrovinek, při konzervaci ovoce a zeleniny. Dá se také využít k zavařování, například červené řepy.
Kardamon
Původem z tropické džungle Kardamomských hor na jihozápadě Indie. Používá se při výrobě cukrovinek, do pečiva, uzenin a kořenících směsí. Mletý slouží k ochucení marinád a ovocných salátů. Kardamomem lze kořenit i kávu (jednoduše přidáte pár semen do mlýnku s kávou) nebo čaj. Používejte ho ale velmi opatrně!
Kurkumovník dlouhý – Indický šafrán
Toto koření má původ v jihovýchodní Asii a Indii. Z rostliny se využívá kořen, a to pro jeho výraznou chuť a vůni. Najdete ho v hořčici, v základu worchesterové omáčky a v pikantních omáčkách. Čerstvé kořeny očistíme, usušíme a pak nameleme na prach. Hodí se do mletého masa, vaječných pokrmů, rýže nebo krémových polévek. Používá se jako přírodní barvivo při výrobě másla, margarínu a sýrů.
Fagara – Sečuánský pepř
Říká se mu také japonský nebo čínský pepř. Je to jedno z nejstarších čínských koření, velmi cenné. Údajně používané jako oběť bohům. Nepleťte si ho ale se známým pepřem černým. Rostlina je vyšší keř, který je podobný akátu – žlutodřev peprný, rostoucího v jihovýchodní Asii. Sečuánský pepř je velmi ostré, aromatické koření. Používáme tedy jen velmi malé dávky, jelikož ve větším množství je chuť až otupující. Skvěle se hodí na vylepšení drůbeže, bud celý nebo namletý.
Sumah – Škumpa tříslovinná
Škumpu máme z hodin biologie zafixovanou jako jedovatou rostlinu, ale není tomu tak. Plodenství druhu škumpy tříslovinné je vlastně usušené koření sumah. Plody i kořeny se očistí, usuší a následně se odstraní vnější vrstva. V Libanonu se sumah používá k okyselení jídel stejně jako u nás citrón. V obchodě většinou koupíme mletý sumah, který dodává jídlu nakyslou chuť, dokonce se dá použít místo soli. Na Zakavkazku nesmí sumah chybět u přípravy tradičního šašliku.